prokázání

Prokázání je podstatné jméno od slovesa prokázat. Označuje čin nebo proces, při němž se prokazuje, že určitá tvrzení, fakta či skutečnosti jsou pravdivé, platné nebo oprávněné. Pojem se používá v různých oblastech, zejména v právu, vědě, administrativních postupech a běžné komunikaci.

V právním kontextu jde o samotné prokázání skutkové podstaty či nároku; znamená to, že existují důkazy a relevantní skutečnosti, které podporují tvrzení. Prokázání bývá spojeno s hodnocením důkazů soudem nebo jiným rozhodovacím orgánem. V civilním řízení může prokázání znamenat splnění podmínek nároku; v trestním řízení jde o prokázání zavinění a dalších znaků trestného činu.

Důkazy a důkazní prostředky slouží k prokázání; k použití patří svědecké výpovědi, písemné dokumenty, znalecké posudky, technické expertízy a další. Prokázání může probíhat na základě přímých důkazů, nebo na základě nepřímých důkazů, jejichž význam vyplývá z daného kontextu. Kromě soudních řízení se pojem používá i v administrativě, při ověřování totožnosti, oprávněnosti postupu a podobně.

V širším smyslu znamená prokázání také ověření pravdivosti hypotéz, výsledků výzkumu či tvrzení v odborných oborech. V textu se tedy používá jako neutrální označení pro proces či výsledek potvrzení, že něco platí. Související termíny zahrnují důkaz, důkazní břemeno, doložení, potvrzení a ověření.