splnní

Splnění je české podstatné jméno odvozené od slovesa splnit. Označuje akt nebo stav uspokojení požadavku, závazku či očekávání. Může znamenat realizaci něčeho, co bylo požadováno, slíbeno nebo co zahrnuje splnění stanovených podmínek.

Ve spisovné češtině se obvykle používá tvar splnění; tvar splnní se považuje za neobvyklý nebo nesprávný v běžném textu. Nominalizace vznikla přidáním přípony -ní k kořeni slova splnit.

V právní a administrativní praxi se používá zejména v souvislosti s plněním závazků a podmínek: splnění smlouvy, splnění podmínek, splnění pokynu. V každodenní řeči se mluví o splnění přání, splnění očekávání nebo splnění úkolu.

Podobné pojmy zahrnují naplnění (plnění obsahu či významu), dokončení (ukončení činnosti) a realizaci (uplatnění myšlenky). Rozdíl je v směřování: splnění zdůrazňuje splnění požadavku či závazku; naplnění se často používá pro obsah a význam; dokončení pro ukončení a konec; realizace pro uskutečnění nápadu.

V běžné řeči se setkáme s větou: splnění snu či splnění slibu. V literatuře a veřejném diskurzu často vystupuje v kontextu potvrzení, že něco bylo splněno, a tím se uzavírá proces či očekávání.