nároku

Nárok je pojem v češtině, který označuje oprávněný požadavek na plnění ze strany jiné osoby nebo veřejnoprávní instituce. Může vyplývat ze smlouvy, zákona, rozhodnutí správního orgánu či ze zásady spravedlnosti. Rozlišuje se od samotného práva tím, že nárok je konkrétní, uplatnitelný požadavek, který lze vymahat.

V praxi se nároky objevují v mnoha oblastech: pracovněprávní nároky (mzda, dovolená), sociální nároky (důchod, podpora v nezaměstnanosti), spotřebitelské nároky (reklamace zboží), daňové a správní nároky (vrácení přeplatku, odškodnění). Uplatnění nároku obvykle vyžaduje formální akci, například podání žádosti, reklamace, soudní podání.

Vznik nároku znamená, že podmínky stanovené zákonem, smlouvou či rozhodnutím jsou splněny. Nárok může být odvozen od konkrétního důvodu (např. nárok na dovolenou vzniká pracovním poměrem). Někdy je třeba nárok prokázat a doložit.

Zánik nároku nastává splněním povinnosti, marným uplynutím promlčecí doby, vzájemnou dohodou nebo z jiných právně relevantních důvodů. Je důležité dodržet lhůty a postupy stanovené zákonem.

Rozdíl mezi nárokem a právem: právo je obecná možnost vykonávat určitou činnost nebo mít určité postavení, zatímco nárok je konkrétní vymahatelný požadavek, který z práva vyplývá. Příklady: nárok na mzdu, nárok na dovolenou. Poznámka gramatická: 'nároku' je genitiv jednotného čísla slova 'nárok' a objevuje se v spojení 'nároku na ...'.