megaloblastické

Megaloblastické označuje změny krvetvorby charakterizované přítomností megaloblastů v kostní dřeni a makrocytózou v periferní krvi. Megaloblasty jsou velké erythroidní precursors s cytoplazmatem bohatým na RNA a nezralým jádrem, u něhož došlo k opožděné jaderné maturaci v důsledku poruchy syntézy DNA. Tento proces vede k asynchronnímu vývoji jádra a cytoplazmy a k celkovému zpomalení krvetvorby.

Klinicky a laboratorně se megablastické změny nejčastěji projeví jako megaloblastická anemia. Postihuje většinou erytropoézu, méně často megakariopoézu a granulopoézu. Prvními náznaky bývá makrocytóza, anémie se sníženou retikulocytozou, a v periferním krevním snímku často hypersegmentace neutrofilů. V některých případech mohou být přítomny i trombocytopenie a atypie krevních obrazů.

Hlavní příčiny zahrnují deficience vitamínu B12 (kobalamin) nebo folátu, které omezují syntézu DNA. Další faktory zahrnují poruchy vstřebávání (celiakie, alkoholová hepaticita, perniciozní anémie), infekce, difúzní onemocnění jater, určité léky (methotrexát, hydroxyurea, azathioprim) a vzácně další metabolické poruchy. Někdy se megablastické změny objeví při chemoterapii nebo alkoholu bez výživového deficitu.

Diagnóza vychází z krevního obrazu (makrocytóza, hypersegmentední neutrofily), měření hladin vitamínu B12 a folátu, a případně methylmalonyl‑kyseliny a homocysteinu. Kostní dřeň ukazuje megaloblastické erytroblastické precursor, cytoplazmatickou hyperplázii a asynchronii.

Léčba se soustředí na korekci deficitu: doplňování vitamínu B12 v intramuskulárních nebo vysokých perorálních dávkách, folátu, a řešení základní příčiny. Při podezření na deficitu B12 je důležité současně vyšetřit a léčit případné neurologické komplikace. Monitoruje se odpověď krevními parametry a stavem pacientova zdravotního stavu.