hematopoetických

Hematopoetika je oblast biologie, která se zabývá vznikem a diferenciací krevních buněk z hematopoetických kmenových buněk. Proces se nazývá hematopoéza a probíhá pod kontrolou složitých regulačních sítí, zahrnujících signální molekuly a transkripční faktory.

Hematopoetické procesy probíhají primárně v kostní dřeni dospělých; u plodu se významně podílí játra a slezina. Hematopoetické kmenové buňky tvoří kmenový mikrosvět, tzv. hematopoetickou niši, která udržuje jejich schopnost self-renewal a diferenciace. Z nich se vyvíjejí všechny krevní řady.

HSC se diferencují na multipotenciální progenitory a dále na dvě hlavní linie: myeloidní (erytrocyty, trombocyty, granulocyty a monocyty) a lymfoidní (T a B buňky, NK buňky). Bevzduchování a maturace těchto buněk probíhá v kostní dřeni a mimo ni v rámci periferní krve a tkání.

Růstové faktory a cytokiny hrají klíčovou roli v regulaci hematopoézy. Mezi významné patří erytropoetin (EPO) pro erytrocyty, thrombopoetin (TPO) pro trombocyty, a GM‑CSF či G‑CSF pro endogenní buňky imunitního systému, spolu s různými transkripčními faktory.

Klinické souvislosti zahrnují poruchy hematopoéze, které mohou vést k anémiím, infekcím či krvácivosti, a k onemocněním krve, jako jsou leukémie a myelodysplastické syndromy. Terapeuticky se využívá transplantace hematopoietických kmenových buněk a podpůrná léčba růstovými faktory. Extramedulární hematopoéza může nastat při některých patologických stavech.