hematopoézy

Hematopoéza je biologický proces tvorby krvetvorných buněk, zejména erytrocytů, leukocytů a trombocytů, z hematopoetických kmenových buněk. Zajišťuje obnovu krevních elementů a udržuje přiměřené složení krve. Proces je řízen kombinací vnitřních programů buněk a vnějších signálů z mikroprostředí kostní dřeně a dalších orgánů.

V embryonálním a perinatálním vývoji probíhá hematopoéza postupně v různých lokalitách: nejprve ve žloutkovém sakru, později v játrech a slezině; po narození se hlavní lokalitou stává kostní dřeň. Při některých stavech se může hematopoéza dočasně objevovat i mimo dřeň (extramedulární hematopoéza).

Hematopoéza vychází z hematopoetických kmenových buněk, které se dělí na myeloidní a lymfoidní linie. Z nich vznikají erytrocyty, trombocyty a jednotlivé leukocytární typy (granulocyty, monocyty, lymfocyty B a T a NK buňky). Dělení a zrání buněk jsou regulovány cytokiny a růstovými faktory, například EPO (erytropoetin), TPO (trombopoetin), G‑CSF, GM‑CSF, M‑CSF a IL‑3, IL‑7. Mikrokontext dřeně a interakce s stromálními buňkami hrají klíčovou roli.

Patologické poruchy hematopoézy zahrnují anémii, poruchy tvorby leukocytů a trombocytů, leukemia, myelodysplastické syndromy a další krvetvorby poruchy. Léčba může zahrnovat stimulaci krvetvorby růstovými faktory, transfúze, nebo transplantaci kostní dřeně. Diagnostika vychází z krevního obrazu, retikulocytárního počtu a v některých případech z vyšetření kostní dřeně.