urbanizací

Urbanizace je proces, při němž podíl obyvatel žijících ve městech roste a rozvíjejí se městské oblasti. Jde o komplexní sociálně‑ekonomický jev, který bývá spojen s průmyslovou revolucí, změnami v odvětví zaměstnanosti a rozvojem infrastruktury. V širším pojetí zahrnuje reformy bydlení, dopravy, veřejných služeb a environmentální dopady spojené s růstem měst.

Měření urbanizace obvykle vyjadřují jako podíl městského obyvatelstva z celkové populace, hustotu zalidnění a velikost městských oblastí; definice „města“ se liší podle země a institucionálních pravidel.

Historie urbanizace se odehrává od 18. století v Evropě a Severní Americe, kdy průmysl poháněl migrační toky a koncentroval ekonomický život ve městech. V 20. století se proces rozšířil do dalších regionů světa, zejména do Latinské Ameriky, Asie a Afriky. V některých částech světa probíhá urbanizace rychle a spojená s masovou výstavbou, zatímco jiné regiony čelí problémům s kvalitou bydlení a infrastruktury.

Důsledky urbanizace jsou různorodé. Mezi pozitivní patří zlepšený přístup k pracovním příležitostem, školám a službám, inovacím a ekonomickému růstu. Negativní projevy zahrnují urbanistický tlak na bydlení, sociální nerovnosti, znečištění, dopravní zácpy a rozšiřování měst mimo pevně definované hranice (sprawl).

Planování a řízení urbanizace se zaměřují na udržitelný rozvoj: efektivní dopravu, dostupné bydlení, zachování zelených ploch, zlepšení kvality ovzduší a integraci marginalizovaných komunit.