fagocytují

Fagocytóza (fagocytování) je buněčný proces, při němž některé buňky imunitního systému pohlcují a následně rozkládají vnější částice, mikroorganismy a odumřelé buňky. Tento mechanismus hraje klíčovou roli ve vrozené i adaptivní obraně a umožňuje rychlou eliminaci patogenů i udržování tělesné čistoty v tkáních.

Mezi hlavní fagocyty patří neutrofily, makrofágy, monocyty a dendritické buňky. Neutrofily a makrofágy jsou mobilní buňky krve a tkání, které se aktivují při infekci, zatímco dendritické buňky navíc zpracovávají a představují antigény T-lymfocytům. V některých orgánech plní funkci fagocytů i specializované buňky, například mikroglie v mozku či Kupfferovy buňky v játrech.

Mechanismus fagocytózy zahrnuje rozpoznání a adhezní vazbu k cíli pomocí opsoninů (např. protilátky IgG a fragmenty komplementu C3b) prostřednictvím specifických receptorů Fc, CR a dalších. Následně dochází k aktivaci aktinové cytoskeleton a vzniku fagosomu. Fagosom se fusionuje s lysosomy, vzniká fagolysosom a cílová částice je degradována enzymy a reaktivními formami kyslíku (respiračním násobením). Zrna v fagolysosomu uvolňují hydrolytické látky a pH se sníží, což umožní trávení a často i prezentaci antigenu na MHC molekulách.

Fagocytóza hraje klíčovou roli v boji proti bakteriím, houbám a některým virům, v clearing apoptotických buněk a v navazování specifické imunitní odpovědi prostřednictvím antigenového zpracování. Poruchy fagocytózy mohou vést k opakovaným infekcím; nejznámější poruchy zahrnují poruchy oxidativního dýchání (např. nemoc х CGD) a deficity v opsonizaci. Naopak úspěšná fagocytóza je základem účinné imunizace a hojení tkání.