kyslíku

Kyslík (symbol O, atomové číslo 8) je chemický prvek patřící do skupiny Chalkogenů. Je nejrozšířenějším prvkem v Zemské kůře a tvoří zhruba 46 % její hmotnosti; v atmosféře se vyskytuje zhruba v 21 % objemu. Vyskytuje se především jako diatomické molekuly O2, v menší míře jako ozón O3 ve stratosféře a v dalších formách v transporačních reakcích.

Kyslík je bezbarvý, bez zápachu a bez chuti. Je silně reaktivní a působí jako významné oxidační činidlo; podporuje hoření a zároveň je nezbytný pro dýchání většiny živých organismů. V běžných podmínkách tvoří hlavní formu v ovzduší molekula O2.

Výskyt a výroba: Kyslík vzniká v přírodě při fotosyntéze a dalších oxidačních procesech. Průmyslově se získává nejčastěji frakční destilací vzduchu, při které se oddělí dusík a kyslík. Kapalný kyslík se používá v medicíně, průmyslu a technice, zejména ve ventilační a chladicí technice.

Použití: V průmyslu se kyslík používá při výrobě oceli a kovů, svařování a chemických syntéz. V lékařství slouží k oxygenoterapii; v potravinářství a balení potravin se používá pro udržení kvality a sterilitu. V biologii a chemii hraje klíčovou roli v oxidačních metabolismu a v oxidaci organických látek.

Historie: Kyslík byl objeven nezávisle J. Priestleym a C. W. Scheelem v roce 1774. O rok později ho pojmenoval a vysvětlil jeho význam v chemii Antoine Lavoisier, čímž položil základy moderní chemie.

Bezpečnost a environmentální dopady: Vyšší koncentrace kyslíku zvyšují riziko požáru a exploze. Dlouhodobá expozice vysokým tlakům nebo vysokým koncentracím ve speciálních podmínkách může vést k oxygenové toxicitě.