Revasularizace

Revasularizace je soubor lékařských postupů zaměřených na obnovení krevního průtoku do tkáně postižené ischemii. Jejím cílem je minimalizovat poškození tkáně, zlepšit funkci orgánu a snížit riziko dalších komplikací. Revasularizace se uplatňuje především u srdeční, periferní a mozkové ischemie, ale i v dalších tkáních a orgánech.

Nejčastější oblastí je koronární revasularizace, tedy obnovení průtoku krve myokardu při ischemické chorobě srdeční. Dosaženo bývá buď chirurgicky koronární bypassovou operací (CABG), nebo endovaskulárně perkutánní koronární intervencí (PCI) s balónkovou dilatací a implantací stentu. U periferní ischemie se provádí podobné postupy v cévách končetin, často kombinované s chirurgickými bypassy. U mozkové revasularizace jde o rychlé obnovení průtoku při cévních poruchách, například mechanickou trombektomií či fibrinolytickou léčbou.

Metody revasularizace lze rozdělit na invazivní a neinvazivní. Neinvazivní zahrnují farmakologickou reperfuzi (např. fibrinolytická léčba) v akutních stavech, zatímco invazivní metody zahrnují endovaskulární a chirurgické zásahy. Výběr metody závisí na lokalizaci ischemie, rozsahu postižení, celkovém stavu pacienta a rychlosti dostupnosti péče.

Mezi klíčové přínosy patří zmírnění symptomů, zlepšení průtoku a prognózy, snížení rizika selhání orgánů a úmrtí. Mezi možné komplikace patří restenóza, krvácení, infekce či operativní rizika; proto rozhodnutí o postupu vychází z vyváženého hodnocení přínosu a rizik.