implantací

Implantací označuje chirurgický proces zavedení implantátů do lidského těla s cílem nahradit, podpořit nebo doplnit anatomické struktury, které nejsou schopné samy o sobě fungovat. Implantáty mohou být trvalé či dočasné a zahrnují širokou škálu zařízení vyrobených z kovů, keramických materiálů nebo biokompatibilních polymerů. V medicíně se tento termín používá pro širokou paletu zákroků, od zubních implantátů po neurostimulační a kardiovaskulární zařízení.

Nejčastější oblasti použití zahrnují zubní implantaci, při níž zubní implantáty vkládané do čelisti nahrazují chybějící zuby; ortopedické implantáty, například náhrady kloubů, šrouby a destičky pro opravy zlomenin; a implantáty v neurologii a kardiologii, jako kochleární implantáty či stimulátory srdce. V některých zemích se používají i hormonální a podkožní implantáty pro antikoncepci a léčebné indikace.

Postup zahrnuje posouzení zdravotního stavu pacienta, plánování na základě zobrazovacích metod (rtg, CT nebo MRI), samotný chirurgický zákrok a následnou dobu hojení. V případě zubních implantátů se hovoří o osseointegraci, procesu pevného spojení implantátu s kostí. Komplikace mohou zahrnovat infekci, selhání implantátu, poškození nervů nebo cév, alergické reakce na materiály a dlouhodobé bolesti.

Bezpečnost a kvalita implantátů podléhají regulačním normám a dohledům, jako jsou evropské směrnice o zdravotnických prostředcích (CE značení) a národní zdravotnické standardy. Úspěšnost implantací se liší podle typu a lokalizace, ale u zubních implantátů bývá dlouhodobě vysoká. Pokrok v implantologii klade důraz na minimalizaci rizik, individualizaci plánů a etické otázky týkající se přístupu k novým technologiím.