Epitelová

Epitelová tkáň, tzv. epithelium, pokrývá tělesné povrchy a dutiny a tvoří výstelky vnitřních orgánů a žláz. Je klíčová pro ochranu, selektivní výměnu látek, sekreci a vnímání. Epitel je charakterizován polarizední organizací buněk s odlišnou apikální a bazolaterální stranou a často chybějícími vlastními krevními cévami; živiny a kyslík zajišťuje sousední pojivová tkáň difúzí skrze bazální membránu.

Klasifikace se dělí podle:

- počtu vrstev: jednodruhový (simple), vícevrstevný (stratified) a pseudo-stratifikovaný (vypadá jako vícevrstvý, buňky se váží na bazální membránu);

- tvaru buněk: plochý (squamous), kubický (cuboidal) a cylindrický (columnar). Speciální formy zahrnují urothelium (transitní epitel) v močových cestách a keratinizovaný stratifikovaný plochý epitel v kůži.

Funkce zahrnují ochranu proti mechanickému poškození a infekcím, regulaci průchodu látek, sekreci a smyslové funkce. Epitel se vyskytuje v různých stylech: absorpční epitel ve střevě, řasinkový cylindrický epitel v dýchacích cestách s gobletovými buňkami a žlázový epitel ve žlázách. Epitely často tvoří složitější struktury, jako jsou žlázy (exokrinní s vývody a endokrinní bez vývodů).

Struktura a spojení: buňky epitelu jsou pevně spojeny těsnými spoji (tight junctions), adherenčními spoji, desmosomy a gap junctionami. Jsou obklopeny bazální membránou, která je opírá o podkladovou pojivovou tkáň. Obnovy jsou rychlé; epitel má vysokou mitotickou aktivitu a zajišťuje regeneraci po poškození.

Pochází z ektodermu, endodermu a mesodermu v závislosti na typu. Poruchy epitelu mohou narušit integritu povrchů a funkci orgánů.