vasodilatancí

Vasodilatace (vasodilatace) je proces rozšiřování krevních cév, který snižuje periferní vaskulární rezistenci a často vede k poklesu krevního tlaku. Vasodilatanty jsou látky, které tento proces vyvolávají nebo zesilují. Mohou působit přímo na hladkou svalovinu cév nebo prostřednictvím endotelie a dalších signálních drah, a tím ovlivňovat tonus cév a průtok krve.

Mechanismy vasodilatace zahrnují různé dráhy. Častým mechanismem je zvýšené uvolňování oxidu dusnatého (NO) z endotelií, aktivace guanylátní cyklázy a nárůst cGMP, což vede k uvolnění svaloviny. Dále mohou působit blokádou příjmu calcium (Ca2+), otevřením potassiumových kanálů a dalšími signálními cestami. Do skupiny vasodilatantů patří nitrátové látky (např. nitroglycerin), calcium-channel blokátory (amlodipin, diltiazem, verapamil), PDE-5 inhibitory (sildenafil) a další agents, které mohou působit centrálně či periferně.

Klasifikace zahrnuje rozlišení podle působení na cévy a podle mechanismu. Existují venózní vasodilatanty (větší vliv na preload), arteriální vasodilatanty (snížení afterload), či jejich kombinace. Dále se dělí na přímé vasodilatanty (např. nitráty, hydralazin, minoxidil), kalciové antagonisty, PDE-5 inhibitory a další endotelio‑modulační látky (např. endothelinové receptorové antagonisty použité u plicní hypertenze).

Indikace zahrnují léčbu hypertenze, anginy pectoris a některých typů srdečního selhání, dále plicní arteriální hypertenze, Raynaudovu chorobu a, v kombinacích, erektilní dysfunkci.

Nežádoucí účinky a opatrnost zahrnují hypotenzi a ortostatickou synkopu, bolesti hlavy, zarudnutí, edémy a reflexní tachykardii. Tolerance se může vyvinout u některých nitrátů; kombinace nitrátů s dalšími vasodilatancii (zejména s některými PDE-5 inhibitory) může vést k závažné hypotensi. Před nasazením je nutné posoudit interakce s ostatními antihypertenzivy a stav ledvin či jater.