uvolování

Uvolňování je český termín pro popis procesu, při němž dochází k odstranění omezení, ztuhnutí nebo tlaku a návratu do volného, uvolněného stavu. Sloveso uvolňovat (nedokonavý tvar) a jeho dokonavé protějšky uvolnit tvoří základní slovní zásobu. V odborném i obecnějším využití se pojem uplatňuje v širokém spektru oblastí, kde jde o zproštění omezení nebo o uvolnění zdrojů, prostoru či mechanické energie.

V lingvistice a terminologii má uvolňování typicky význam procesu. Rozlišuje se od samotného výsledku či aktu: uvolňování zdroje může být spojeno s postupným odstraňováním zábran, zatímco uvolnění označuje okamžitý nebo dokončený akt. V mnoha oborech se používá i jako technický termín: uvolňování napětí ve svalstvu, uvolňování energie či plynů z materiálů, popř. uvolňování neurotransmiterů v nervové soustavě.

V medicíně a fyzioterapii se setkáme s termíny jako uvolňování svalového napětí, masážní techniky pro uvolnění kloubních struktur či uvolňování měkkých tkání. V biologii a neurovědách mluvíme o uvolňování neurotransmiterů na synapsech nebo o uvolňování hormonů. V sociální a politické oblasti se hovoří o uvolňování opatření, pravidel či sankcí – tedy o zjemnění či stažení opatření. V technice a chemii jde o uvolňování plynů, tepla či energie z různých systémů.

Mezi častá spojení patří uvolňování napětí, uvolňování tlaku, uvolnění zdrojů či uvolňovací proces. Rozlišování mezi "uvolňováním" a "uvolněním" odráží důraz na samotný proces versus výsledek. Je-li třeba vyjádřit výsledek, používá se obvykle "uvolnění" bez -ování; pro popis kontinuálního dění platí "uvolňování".