sítnice

Sítnice (retina) je světelně citlivé nervové tkání, které lemuje zadní stranu oční koule. Je součástí centrálního nervového systému a skládá se z několika vrstev: fotoreceptory (tyčinky a čípky), interneurony (bipolární, horizontální a amacrine buňky) a gangliové buňky, jejichž axony tvoří zrakový nerv. Fotoreceptory převádějí světlo na elektrické signály prostřednictvím fotopigmentů (rhodopsin v tyčinkách a pigmenty čípků). Signály postupují přes bipolární a další interneurony k gangliovým buňkám a jejich axony putují do mozku.

V sítnici je centrum zrakového ostrosti lokalizováno v macule s nejvyšší hustotou čípků; fovea centralis poskytuje nejostřejší centrální vidění. Periferie sítnice je bohatá na tyčinky a zajišťuje vidění za šera. Sítnice je zásobována krví z vnitřní sítnicové cirkulace (centrální sítnicová arterie) a z choroidey pro vnější vrstvy.

Vývojově sítnice vzniká z neurálního ektodému jako součást mozku. Její vrstvy a fotosenzitivita jsou výsledkem dlouhého embryonálního vývoje, v němž hraje roli Müllerova glie.

Mezi významná onemocnění sítnice patří diabetická retinopatie, hypertensivní oční změny, makulární degenerace související s věkem (AMD), odchlípení sítnovky, retinální krvácení a retinální ischemie. Diagnostika zahrnuje oftalmoskopii, optickou koherenční tomografii (OCT) a fluorescein angiografii. Léčba závisí na diagnóze a může zahrnovat laserovou terapii, intravitreální injekce anti-VEGF, vitrektomii a léčbu základních systémových rizik. Prevence zahrnuje kontrolu krevního cukru, krevního tlaku a cholesterolu a ochranu očí před škodlivým zářením.