Fotoreceptory

Fotoreceptory jsou specializované buňky sítnice, které detekují světlo a spouštějí počáteční kroky vizuálního zpracování. U obratlovců rozlišujeme dvě hlavní skupiny: tyčinky a kužely. Tyčinky mají vysokou citlivost za nízkého osvětlení a poskytují černobílé vidění, zatímco kužely umožňují denní vidění a vnímání barev. Rozložení buněk se liší podle oblasti sítnice: kužely jsou nejhustější v centrální části (fóvea centrální) a tyčinky dominují v periferních částech.

Anatomie a pigmenty: Fotoreceptory obsahují vnější segment s fotopigmenty spojenými s opsiny. Tyčinky obsahují rhodopsin; kužely obsahují tři typy opsinů citlivých na krátké (S), střední (M) a dlouhé (L) vlnové délky, odpovídající modrému, zelenému a červenému spektru.

Transdukce signálu: Působením světla se cis‑retinal v opsinu změní na all‑trans‑retinal, aktivuje G‑protein transducin a fosfodiesterázu. Poklesem cGMP se zavřou cGMP‑gated kanály, buňka se hyperpolarizuje a snižuje uvolňování glutamátu. Tím signál putuje na bipolární buňky a dále na gangliové buňky mozku.

Funkce a klinika: Fotoreceptory tvoří základ vizuálního vnímání, jejich rozložení a typy určují citlivost a barevné vidění. Poruchy fotoreceptorů, jako retinitis pigmentosa nebo makulární degenerace, vedou k postupné ztrátě zraku. Diagnostika zahrnuje elektroretinografii a další obrazové metody; některé formy jsou předmětem genové terapie a aktuálního výzkumu.