stravitelnosti

Stravitelnost je pojem používaný ve výživě a potravinářství k popisu schopnosti živin být během trávení rozštěpeny a vstřebány v těle. Z praktického hlediska se stravitelnost vyjadřuje jako podíl vstřebaného množství živin či energie po požití potraviny. Mezi nejčastější pojmy patří apparent digestibility (zdánlivá stravitelnost) a true digestibility (skutečná stravitelnost), přičemž true stravitelnost zohledňuje endogenní ztráty a bývá přesnější.

Na stravitelnost mají vliv chemické a fyzikální charakteristiky potravin. Podíl bílkovin, tuků a vlákniny, struktura tkání a zrnové zrniny, způsob zpracování (vaření, mletí, fermentace) a teplota při přípravě mohou významně měnit, jak snadno se živiny rozkládají a vstřebávají. Antinutriční látky, jako fytáty či taniny, mohou snižovat stravitelnost některých živin, zatímco procesy jako gelatinizace škrobu či fermentace mohou naopak zvyšovat dostupnost živin.

Měření stravitelnosti se provádí různými metodami. In vivo se používají testy s úplným sběrem stolice (nebo ileální sběr u vybraných živin), in vitro se využívají simulace trávení enzymy a tělní šťávou. Rozlišuje se také ileální stravitelnost a celková stravitelnost, v závislosti na tom, kde a jak se živiny vstřebávají.

Stravitelnost hraje klíčovou roli v nutričním plánování, hodnocení výživové hodnoty potravin a posuzování kvality krmiv pro zvířata. Je důležité rozlišovat ji od biologické dostupnosti, která zahrnuje i využití živin v metabolismu.