sterilizace

Sterilizace je proces, jehož cílem je zničení všech mikroorganismů, včetně spor, na určitém materiálu nebo v kapalině, čím se dosahuje sterilité. Sterilizace se liší od desinfekce a antiseptik, které ničí většinu mikroorganismů, ale ne všechny a nezajišťují trvalou sterilitu.

Mezi hlavní fyzikální metody patří parní autokláv (vlhká sterilizace při vysoké teplotě a tlaku) a suché teplo. Pro citlivé materiály se používají jiné postupy, například filtrace či radiační metody (gamma záření, elektronový paprsek). Chemické sterilizanty zahrnují ethylenoxid, hydrogen peroxide a peracetikovou kyselinu; volba závisí na typu materiálu a požadavcích na zbytky. Každá metoda má svá omezení.

Validace procesu probíhá pomocí biologických indikátorů (spórové kultury), chemických indikátorů a registračních záznamů; typicky se sleduje dosažení sterilní jistoty kolem SAL 10^-6 pro zdravotnické prostředky.

Použití: zdravotnictví (sterilní nástroje a implantáty), průmysl (léky, sterilní kapaliny), laboratorní technika (živé kultury, médium) a potravinářský sektor (obaly a balení).

Standardy a regulace: procesy by měly odpovídat mezinárodním normám, např. ISO 17665 pro vlhkou sterilizaci a ISO 11135 pro sterilizaci ethylenoxidem, spolu s dalšími standardy pro validaci a sledovatelnost.

Historie: moderní sterilizace se rozvíjela s rozvojem parních sterilizátorů na konci 19. a na počátku 20. století, kdy autoklávy poskytly spolehlivý způsob sterilizace lékařských nástrojů.