kyselinu

Kyselina je chemická látka, která v roztoku uvolňuje protony. Podle Brønsted–Lowry teorie je kyselina látka schopná darovat proton, zatímco podle jiné definice může působit i jako Lewisův kyslík nebo akceptor elektronů. V češtině se jako kyseliny označují široké třídy látek a tvar slova kyselinu je akuzativní singulár.

Kyseliny se dělí na minerální a organické. Mezi minerální kyseliny patří kyselina sírová (H2SO4), kyselina chlorovodíková (HCl), kyselina dusičná (HNO3 a stejně tak peroxidová či uhličitá (H2CO3). Mezi organické kyseliny patří kyselina octová (CH3COOH), kyselina mléčná (C3H6O3), kyselina benzoová (C6H5CO2H) a kyselina citronová (C6H8O7). Organické kyseliny často nacházejí uplatnění v potravinářství a biochemii, zatímco minerální kyseliny hrají klíčovou roli ve výrobě, čištění a chemických reakcích.

Vlastnosti kyselin zahrnují schopnost disociovat v roztoku na vodíkové ionty a anionty, což ovlivňuje jejich kyselost (pH). Silné kyseliny se v roztoku téměř úplně disociují, zatímco slabé kyseliny jen částečně. Reagují s hydroxidy za vzniku soli a vody (neutralizace) a s některými kovy uvolňují vodík. Kyseliny také reagují s uhličitany za uvolnění oxidu uhličitého. Bezpečné zacházení vyžaduje vhodné ochranné prostředky a správnou manipulaci.

Použití kyselin je široké: v chemii pro syntézu a titrace, v průmyslu pro korozivní či čisticí procesy, a v potravinářství pro chuť a stabilizaci; v biologii a environmentálním kontextu hrají roli pH a chemických rovnovah.