materiálu

Materiál je látka nebo soustava látek, ze které se vyrábějí výrobky. V materiálově‑vědeckém smyslu se zkoumá jeho složení, struktura, výrobní proces a výkon v zátěži. Klíčové charakteristiky zahrnují složení, mikrostrukturu, mechanické vlastnosti (pevnost, tažnost, houževnatost, tvrdost), fyzikální vlastnosti (hustota, tepelná vodivost, roztažnost) a odolnost.

Materiály se dělí podle různých kritérií. Podle složení patří mezi kovové, keramické, polymerní, kompozitní a biomedikální materiály. Podle původu lze rozlišit přírodní a syntetické materiály. Podle použití se rozlišují stavební, technické, elektronické a biomedikální materiály.

Výroba a zpracování materiálů (tvarování, lisování, odlévání, svařování, zpracování plastů) ovlivňují jejich konečné vlastnosti. Výběr materiálu pro konkrétní použití se nazývá materiálové inženýrství a často zahrnuje posouzení nákladů, výkonu, trvanlivosti a environmentálních aspektů.

Testování materiálů probíhá podle mezinárodních norem (ISO, ASTM) a zahrnuje statické a dynamické zkoušky, zkoušky proti korozi, tepelnou stabilitu a další. Historicky sehrály klíčovou roli materiály jako kámen, dřevo, kovové slitiny, keramika a později plasty a kompozity. Dnešní materiálová věda spojuje chemii, fyziku a inženýrství s cílem vyvíjet materiály s předem stanovenými vlastnostmi.