vodivost

Vodivost (vodivostní vlastnost) je fyzikální vlastnost materiálu, která vyjadřuje jeho schopnost vést elektrický proud. V SI jednotce se udává jako siemens na metr, symbol σ. Vodivost je reciprokou hodnotou rezistivity ρ, tedy σ = 1/ρ. V některých kontextech se používá specifická vodivost κ nebo molární vodivost Λm, zejména u roztoků.

Přístupy k vodivosti se liší podle stavu látky. U pevných látek jsou vodivost a vedení proudu spojeny s pohybem nosičů náboje, nejčastěji volných elektronů a děr ve vodivých krystalích. Metaly mají obecně vysokou vodivost díky velkému počtu nosičů náboje, zatímco izolátory ji mají nízkou. U polovodičů lze vodivost ovlivňovat dopováním, strukturu a teplotou. U kapalin, zejména iontových roztoků, vodivost závisí na koncentraci iontů, jejich mobilitě a teplotě; vodivost roztoků obvykle roste s teplotou a s koncentrací iontů.

Měření vodivosti vyžaduje vhodnou metodiku. U kapalin se používají konduktometry s elektrodami a známou konstrukční konstantou buňky; u pevných materiálů se často používá čtyřbodová svorka (four-point probe) nebo impedanometrie. Teplota má u většiny látek významný vliv, a proto se výsledky uvádějí při specifické teplotě.

Využití vodivosti je široké: hodnocení kvality vody a půdní soli, návrh baterií a elektrochemických článků, procesy elektroplatingu, senzorické aplikace a materiálová věda v elektronice.