vodivostní

Vodivostní je pojem v elektřině a fyzice materiálů, který se vztahuje k schopnosti materiálu vést elektrický proud. V praxi se používá k popisu elektrické vodivosti, tedy jak dobře nebo špatně se v daném materiálu proud šíří. Vodivost a odpornost jsou si vzájemně inverzními vlastnostmi; vodivost se označuje symbolem σ a jednotkou je siemens na metr (S/m). V pevných látkách bývá k popisu používán také odpor a jeho vztah s vodivostí vyjadřují vzorce R = l/(σA) a σ = 1/ρ, kde ρ je rezistivita.

Klasifikace vodivosti zahrnuje elektronickou vodivost, která vzniká pohybem volných elektronů a děr v kovových, polovodičových a podobných materiálech, a iontovou vodivost, která probíhá prostřednictvím pohybu iontů v roztocích, kapalinách či pevnostních vodivnostech. Materiály mohou vykazovat anisotropní vodivost, tedy různou vodivost v různých směrech, a vodivost může být ovlivněna strukturou krystalické mříže, defekty či dopovaním.

Měření vodivosti zahrnuje metody jako čtyřpólová měření pro pevné látky, impedance či elektrochemické impedanční spektrum pro elektrolyty a kombinované techniky. V roztocích se vodivost často uvádí v milisiemens na centimetr (mS/cm), v pevných látkách v S/m; pro některé chemické aplikace se používají i jednotky jako Ω·m pro rezistivitu.

V praxi má vodivostní vlastnost široké využití: v elektronice a polovodičích, v elektrochemii a bateriích, v senzorice, v medicínských aplikacích a v materiálovém inženýrství, kde se hodnotí vhodnost materiálu pro vedení proudu, izolaci nebo tunelové a perkolanční procesy.