neurostimulace

Neurostimulace je soubor lékařských technik, které za použití elektrických nebo magnetických stimulů ovlivňují aktivitu nervového systému s cílem zmírnit symptomy, zlepšit funkce nebo modifikovat neurologické procesy. Princip spočívá v cíleném ovlivnění neuronální aktivity prostřednictvím elektrických polí, která mění excitační a inhibiční procesy, plasticitu a neurotransmitterové systémy. Metody se dělí na neinvazivní a invazivní.

Mezi neinvazivní metody patří transkraniální magnetická stimulace (TMS) a transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS). Aplikují stimulaci na povrch lebky a mohou ovlivnit kortikální a podkorové obvody. Invazivní postupy zahrnují hlubokou mozkovou stimulaci (DBS), spinální stimulaci (SCS) a stimulaci nervů, například nervus vagus (VNS).

Použití neurostimulace zahrnuje léčbu chronické bolesti, pohybových poruch (Parkinsonova nemoc, dystonie), epilepsii, depresi a některé další poruchy, jako migrény nebo obsedivně-kompulzivní poruchu (OCD). Účinnost a schválení se liší podle indikace; DBS a některé varianty VNS a TMS mají klinické a regulační schválení pro určité stavy. Neinvazivní metody bývají využívány také jako doplněk k farmakoterapii.

Mezi rizika patří infekce a komplikace spojené s implantací u invazivních metod, podráždění kůže, záchvaty či změny nálady a kognitivní vedlejší účinky. Efektivita bývá proměnlivá a vyžaduje individualizaci. Budoucí směry zahrnují uzavřenou smyčku zpětné vazby (closed-loop), personalizované protokoly a kombinaci stimulace s rehabilitací a farmakoterapií.