korespondencë

Korespondence, v češtině označovaná instrumentálem korespondencí, znamená písemnou komunikaci mezi jednotlivci nebo organizacemi. Jako pojem zahrnuje nejen dopisy, ale také další písemné zprávy, memoranda a v dnešní době i elektronickou korespondenci (e‑maily, textové zprávy). Slovo pochází z francouzštiny correspondance a z latiny correspondere.

Historie korespondence sahá do dávné minulosti; zprávy se šířily ústně, případně písemně prostřednictvím kurýrů. S rozvojem poštovních systémů a standardizací doručování ve 16.–19. století se korespondence stala hlavní formou dálkové komunikace a důležitým pramenem pro dokumentaci dějin. S nástupem telekomunikací a zejména elektronické pošty se psaný kontakt přesunul do elektronické podoby; dnes zahrnuje též rychlé zprávy, chaty a sociální sítě.

Korespondence se dělí na různé druhy podle obsahu a účelu: soukromá (rodinná, osobní), obchodní, úřední a diplomatická či odborná. Funkce korespondence zahrnuje výměnu informací, vyjednávání, archivaci a budování vztahů. Formou se v minulosti i dnes vyskytují dopisy, memorandum, faktury či smlouvy; v digitální éře jde o e‑maily a instantní zprávy.

Současnost klade důraz na ochranu osobních údajů a archivaci digitálních záznamů. Korespondence zůstává důležitým historickým a právním pramenem a zároveň běžnou součástí osobní i firemní komunikace.