ischemická

Ischemické je česká adjektivní forma odvozená od slova ischemie, které označuje snížený nebo přerušovaný krevní průtok do určité tkáně či orgánu. Ischemie vzniká nejčastěji v důsledku zúžení či uzávěry tepny, embólie, trombózy nebo nedostatečné perfuze při šoku či hypovolémii. Bez dostatečného průtoku krve tkáň nedostává dostatek kyslíku a živin; při dlouhodobém omezení dochází k funčnímu poškození a při trvalé insuficienci ke smrti tkáně.

Termín ischemické se v medicíně používá k popisu mnoha orgánových či systémových stavů. Mezi nejčastější patří ischemická choroba srdeční, ischemický infarkt myokardu, ischemická mozková příhoda (ischemický mrtvice) a ischemie střev či končetin. Rozlišuje se od ischemie způsobené celkovou hypoperfuzi versus lokální uzávěr tepny, který vyvolává cílené poškození konkrétní oblasti.

Patofyziologie ischemie spočívá v omezení okysličování a výživy tkáně v důsledku blokády průtoku krve. To vede ke zvýšené anaerobní glykolýze, akumulaci laktátu, energetickému deficitu a postupnému buněčnému poškození; stručná periods ischemie s následnou reperfúzí může vyvolat i další poškození.

Diagnostika zahrnuje klinické podezření doplněné zobrazovacími a laboratorními metodami. U srdeční ischemie se využívá elektrokardiografie a biomarkers (troponin); u ischemických mozkových či jiných ischemik se používá CT či MRI s perfuzními a angiografickými sekvencemi, Dopplerovské vyšetření a další obrazové modality.

Léčba si klade za cíl co nejrychleji obnovit průtok krve a minimalizovat poškození tkáně. V akutních ischemických stavech se uplatňují reperfuzační terapie, například fibrinolýza a mechanická thrombektomie u cévních mozkových příhod, nebo koronarografická rekanalizace u srdeční ischemie. Dlouhodobě se zaměřuje na antitrombotickou léčbu, řízení rizikových faktorů (hypertenze, diabetes, hyperlipidémie) a res nutrici. Prognóza závisí na rozsahu a délce ischemie, rychlosti diagnostiky a zahájení léčby.