reperfúzí

Reperfúze, česky obnovení průtoku krve do ischemické tkáně, je proces, při němž se po období nedokrevnosti vrací krevní zásobení. Je klíčovým principem akutní medicíny a může být aplikována v řadě klinických situací, například při ischemickém infarktu myokardu, ischemické cévní mozkové příhodě, periferním ischemickém poškození a v transplantaci orgánů.

Mechanismy reperfuze zahrnují zajištění dodávky kyslíku a živin, ale zároveň mohou vyvolat ischemicko-reperfuzní poškození. Obnovení průtoku může vyvolat oxidační stres, uvolnění zánětlivých mediátorů, narušení endotelové funkce a mikroangiopatie. Důsledky mohou zahrnovat edém, arytmie či další poškození tkáně, zejména pokud je reperfúze rychlá a nekontrolovaná. Z toho důvodu je důležitá vyvážená a cílená attentive léčba.

Metody reperfuze se liší podle klinického kontextu. Farmakologická trombolýza zahrnuje podání fibrinolytik k rozpadu krevní sraženiny. Mechanická reperfuze zahrnuje perkutánní intervence, jako je angioplastika s možným zavedením stentu, nebo mechanická thyrombectomy. U orgánové transplantace se využívají techniky ex-vivo perfúze k udržení a ohodnocení orgánu před transplantací.

Rizika reperfuze zahrnují krvácení, reperfuzační poškození a fenomén „reflow“, při němž obnovení průtoku nepřináší očekávanou funkční nápravu. V praxi se vyvíjejí strategie k minimalizaci těchto rizik, včetně kontrolované reperfuze a preventivních opatření.