antitrombotickou

Antitrombotická terapie je soubor lékařských postupů a léčiv zaměřených na snížení tvorby krevních sraženin a na snížení rizika trombotických komplikací. Cílem je zabránit rozvoji nebo rozšíření trombu, který může vyústit v infarkt myokardu, mozkovou příhodu či plicní embolii. Terapie zahrnuje antiplateletní léčbu, antikoagulační léčbu a thrombolytickou léčbu.

Antiplateletní léky brání agregaci krevních destiček na drobných tepnách, zatímco antikoagulancia zpomalují srážení krve v koagulačním kaskádě. Thrombolytika se používají k rozpuštění existujících sraženin v krátkém časovém okně.

K indikacím patří prevence srdečního infarktu a mrtvice u aterosklerózy, prevence embolie u fibrilace síní, léčba nebo prevence hluboké žilní trombózy a plicní embolie, a preventivní léčba u pacientů s mechanickým srdečním chlopněm nebo po některých typech operací.

Mezi antiplateletní látky patří aspirin a P2Y12 inhibitory jako clopidogrel, ticagrelor a prasugrel. Mezi anticoagulancia patří vitamín K antagonisty (warfarin) a přímé perorální antikoagulancia (DOAC) jako apixaban, rivaroxaban, edoxaban a dabigatran, stejně jako hepariny (UFH, LMWH). Thrombolytika zahrnují alteplázu a tenekteplázu.

U warfarinu je nutné sledovat INR; DOAC vyžadují zohlednění renální funkce; u heparinu se sleduje aPTT. Dále se posuzuje riziko krvácení, interakce s léky (nesteroidální protizánětlivé léky, další antikoagulancia) a kontraindikace při aktivním krvácení či těhotenství.

V režimu reverzní léčby jsou k dispozici antagonisty, např. vitamin K pro warfarin, protamin pro heparin a specifické reversal agent pro DOAC, pokud jsou dostupné.