cytotoxicitást

Cytotoxicita je pojem popisující schopnost látek, buněk nebo biologických systémů způsobovat smrt nebo výraznou ztrátu vitality buněk. V medicíně a toxicologii se používá k popisu účinků chemoterapeutik, toxinů, environmentálních agens i imunitních mechanismů vůči cílovým buňkám. Cytotoxicita se projevuje různými mechanismy a výsledky, nejčastěji apoptózou nebo nekroé, a může být doprovázena senescencí či autophagií.

Mezi hlavní mechanismy cytotoxicity patří poškození DNA, oxidační stres a tvorba reaktivních druhů kyslíku, narušení funkce mitochondrií, porušení integrity buněčné membrány, aktivace kaspáz a vyvolání signálních drah vedoucích k buněčné smrti. Látky mohou působit přímo na buňku nebo prostřednictvím imunitních systémů, které proti cílovým buňkám vyvolávají cytotoxicitu. Různá buňková populace reagují odlišně, a proto stejné látky mohou mít na různé typy buněk odlišné účinky.

Hodnocení cytotoxicity se provádí zejména in vitro pomocí různých testů viability a smrti buněk, jako jsou MTT/MTS, XTT, resazurin (Alamar Blue), LDH leakage, trypan–blue exclusion nebo clonogenní testy. V in vivo je hodnocení založeno na histopatologických observcích a biochemických markerech. Cytotoxicita je klíčová v toxikologii, farmaceutickém vývoj a v oncologii, kde se chemoterapeutické látky zaměřují na ničení nádorových buněk, přičemž je třeba posuzovat i jejich vedlejší účinky na zdravé tkáně.