Stimulace

Stimulace je obecný pojem pro proces zvyšování či vyvolání aktivity u živých organismů, systémů či tkání. Může se týkat nervové a svalové činnosti, smyslových funkcí, kognitivních procesů i chování. V lékařství a psychologii se stimulace používá k diagnostice, terapii a rehabilitaci.

Mechanismy stimulace se liší podle modality. Senzorická stimulace aktivuje smyslové receptory a odpovídající dráhy. Elektrická stimulace působí na nervová vlákna a může modulovat nervovou plasticitu. Farmakologická stimulace využívá látky, které zvyšují aktivitu CNS. Kognitivní a behaviorální stimulace posilují poznávací a emoční procesy. Elektromagnetická stimulace, například transkraniální magnetická stimulace (TMS), ovlivňuje mozkovou aktivitu.

Typy stimulace:

- Senzorická stimulace: dotyk, zvuk, světlo.

- Elektrická a elektromagnetická stimulace: TENS, stimulace periferních nervů, TMS a DBS (hluboká mozková stimulace).

- Farmakologická stimulace: kofein, některé léky a doplňky zvyšující aktivitu CNS.

- Kognitivní a behaviorální stimulace: cvičení poznávání, motivace a sociální interakce.

- Mechanická stimulace: tlak, teplota a dotek, využívaná v fyzioterapii.

Použití: V medicíně se stimulace uplatňuje v rehabilitaci po poranění CNS, léčbě bolesti, neurologických a psychiatrických stavech, diagnostice a výzkumu.

Bezpečnost a rizika: Před aplikací je nutné zvážit kontraindikace. Některé metody mohou vyvolat vedlejší účinky, např. kožní podráždění, bolest, nebo vzácně záchvaty u epilepsie.