Ribonukleinsav

Ribonukleinsav, často označovaný zkratkou RNA (anglicky *ribonucleic acid*), je makromolekula nezbytná pro život všech známých organismů. Jako nositel genetické informace a katalyzátor biochemických reakcí hraje klíčovou roli v procesu syntézy proteinů a regulaci buněčných funkcí. Chemicky se skládá z nukleotidů, které jsou tvořeny fosfátovou skupinou, pentózovým cukrem ribózou a jedním z čtyř dusíkatých základů: adeninu (A), guaninu (G), cytosinu (C) nebo uracilu (U). Uracil nahrazuje thymin, který je charakteristický pro DNA (deoxyribonukleovou kyselinu).

RNA se vyskytuje ve dvou hlavních formách: lineární a v některých případech i v kruhovém tvaru. Nejznámějšími typy jsou messenger RNA (mRNA), která přenáší genetický kód z DNA do ribozomů, transfer RNA (tRNA), která přenáší aminokyseliny během syntézy proteinů, a ribosomal RNA (rRNA), která je součástí ribozomů a katalyzuje tvorbu peptidových vazeb. Dalšími významnými variantami jsou small nuclear RNA (snRNA) a microRNA (miRNA), které se podílejí na regulaci genové exprese.

Význam RNA byl poprvé objasněn v 50. letech 20. století, kdy bylo prokázáno, že slouží jako meziprodukt při přenosu genetické informace z DNA do proteinů. V roce 2009 získali američtí vědci Thomas Cech a Richard Roberts Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za objev katalytických vlastností RNA, což vedlo k objevu ribozymů – RNA s enzymovými funkcemi. RNA také hraje roli v imunitních mechanismech organismů, jako je například v obraně rostlin proti virům. Moderní výzkum se zaměřuje na využití RNA v lékařství, například v terapii založené na RNA, která může být využita při léčbě genetických onemocnění nebo infekčních chorob.