Permineralizace

Permineralizace je proces fosilizace, při kterém minerální roztoky prosáknou do pórů a tkání odumřelého organismu a v místech krystalizace usazují minerály. Výsledná struktura bývá pevná a zachovává mnohé detaily původní organické hmoty, což umožňuje studovat mikroskopické rysy buněk a tkání.

Mezi hlavní minerály zapojené do permineralizace patří křemen (SiO2), kalcit (CaCO3) a pyrit (FeS2); také se vyskytují fluorapatit a další minerály. Minerály se usazují v pórů a mezi tkáněmi a mohou postupně nahrazovat či doplňovat původní hmotu.

Podmínky pro permineralizaci zahrnují rychlé zakrytí organismu sedimenty, dostatek rozpustných minerálů ve vodě a vhodné chemické prostředí. Často jde o prostředí s nízkým obsahem kyslíku a dostatečnou vlhkostí, které zpomalují dekompozici a umožňují krystalizaci minerálů uvnitř zbytků.

Permineralizace je klasicky spojována s petrifikací dřeva, kostí a dalších tkání; výsledné fosilie bývají mohutnější a detailnější než samotný organický materiál. Proces se odehrává během dlouhých geologických časů, často tisíce až miliony let, a poskytuje vhled do organismů a jejich prostředí v minulosti.

Je rozlišována od replacmentu (náhrady organické hmoty minerály) a od karbonizace; v praxi se mohou vyskytovat kombinace vyplnění a částečné náhrady. Permineralizace tedy bývá jednou z nejdůležitějších forem fosilizace, která zachovává prostorové uspořádání a mikroskopické detaily.