Lipofilní

Lipofilní (lipophilní) je pojem používaný v chemii, biologii i lékařství k popisu molekul, které mají afinitu k lipidlům, tedy k tukům a nepolárním látkám. Lipofilní sloučeniny se snadno rozpouštějí v tucích a v nepolárních rozpouštědlech, zatímco jejich rozpustnost ve vodě bývá omezená.

Stupeň lipofilnosti se často vyjadřuje koeficientem octanolu–voda (KoW) či logP (log Kow). Vyšší hodnota logP znamená silnější lipofilitu. Lipofilnost ovlivňuje mnohé aspekty chování látek v organismu i v prostředí: vstřebávání v gastrointestinálním traktu, průchod buněčnými membránami (včetně hematoencefalické bariéry), distribuci do tkání bohatých na tuky a ukládání do adipózního tkání. Vysoká lipofilita může vést k delším poločasům eliminace a k vyžadování biotransformace na polárnější metabolity pro vyloučení močí či žlučí.

V environmentální toxicologii lipofilnost určuje bioakumulaci a rozdělení mezi vodní fází a organismy; lipofilní látky se mají tendenci hromadit v tukových tkáních a u habitatů organismů. Příklady zahrnují řadu polyaromatických uhlovodíků, steroidy nebo vitamíny rozpustné v tucích.

V medicíně a farmakologii je lipofilnost důležitým parametrem při návrhu a formulaci léčiv, neboť ovlivňuje jejich biologickou dostupnost, distribuci a potenciální toxicitu. Lipofilnost bývá zvažována společně s dalšími vlastnostmi při optimalizaci účinnosti léků.

Viz také: lipofobie, hydrofilie.