Hypertenze

Hypertenze, též vysoký krevní tlak, je dlouhodobé zvýšení arteriálního krevního tlaku. Krevní tlak se obvykle měří v klidovém stavu a udává se jako systolický tlak (tlak během stahu srdečního svalu) a diastolický tlak (tlak mezi jednotlivými stahy). Podle většiny doporučení se za hypertenzi považuje tlak nad 140/90 mmHg na opakovaných měřeních; hodnoty kolem 130/80 mmHg mohou být klasifikovány jako zvýšený tlak či prehypertenze. Hypertenze je často dlouhodobá a může být bez zjevných příznaků.

Příčiny a rizikové faktory: Rozlišuje se primární (essenciální) hypertenze, kterou nelze jednoznačně definovat jediným původcem, a sekundární hypertenze, která bývá důsledkem jiné nemoci (renální onemocnění, hormonální poruchy, některé léky). Rizikové faktory zahrnují věk, rodinnou zátěž, nadváhu, nedostatek pohybu, vysoký příjem soli, alkohol, kouření, stres, cukrovku a hyperlipidémii.

Diagnostika: Základem je opakované měření krevního tlaku v ordinaci a případně ambulantní monitorování. Důležité je vyloučit dočasné vlivy jako kofein, nedostatek spánku či nedostatečné měření. V některých případech se sleduje tlak na více místech nebo 24hodinové monitorování.

Léčba a management: Základem jsou změny životního stylu – pravidelná fyzická aktivita, redukce hmotnosti, omezení soli a alkoholu, zdravá strava, nekouření a zvládání stresu. Pokud změny nestačí, bývá zahájena farmakoterapie antihypertenzivy (např. diuretika, ACE-inhibitory, ARB, blokátory vápníkových kanálů, beta-blokátory). Cílový tlak bývá pod 140/90 mmHg, u vyššího rizika mohou být cíle nižší.

Komplikace a prevence: Neléčená hypertenze zvyšuje riziko srdečního infarktu, mrtvice, srdečního selhání, onemocnění ledvin a retinopatie. Prevence spočívá v včasné diagnostice a dlouhodobé úpravě rizik.