Dusík

Dusík (N) je chemický prvek s atomovým číslem 7. Při běžných teplotách a tlaku jde o bezbarvý, bez chuti a zápachu plyn. V atmosféře tvoří přibližně 78 % objemu. V molekulární formě je nejstabilnější jako diatomická molekula N2, která má silný trojitý vaz, což ho činí velmi málo reaktivním. Teplota varu dusíku je −195,8 °C, takže při pokojové teplotě zůstává v kapalném či plynném stavu podle podmínek.

Dusík se v přírodě vyskytuje hlavně v atmosféře, v minerálech a vázaný v půdních i vodních systémech. Průmyslově se dusík získává destilací kapalného vzduchu. V chemickém průmyslu je klíčový Haber–Boschův proces, který za vyšší teploty a tlaku kombinuje N2 s vodíkem k výrobě amoniaku (NH3) – základního zdroje dusíkatých hnojiv.

Biologicky je dusík nezbytným makroprvkem pro všechny živé organismy; součást aminokyselin, nukleotidů a dalších biomolekul. V rámci dusíkové GA cyklu probíhá fixace dusíku bakteriemi, nitrifikace, asimilace, mineralizace a denitrifikace. Nadměrné uvolňování dusíkatých sloučenin z průmyslu a zemědělství může způsobovat eutrofizaci vod a emise skleníkových plynů, zejména oxidů dusíku.

Využití dusíku je široké: výroba amoniaku a dusíkatých hnojiv, inertní atmosféra pro skladování a zpracování citlivých materiálů, kryogenní chlazení a balení potravin či svařování. Dusík sám o sobě toxický není, ale v uzavřených prostorech může vést k asfyxii.