inertní

Inertní je pojem užívaný v chemii a fyzice k popisu látky nebo systému, který vykazuje velmi nízkou chemickou reaktivitu za běžných podmínek. Inertní látky se vyznačují stabilitou vůči oxidaci, redukci a mnoha jiným chemickým reakcím; jejich reaktivita může být zvýšena jen za zvláštních podmínek, jako jsou vysoké teploty, extrémní tlaky nebo přítomnost katalyzátorů.

Mezi nejznámější inertní látky patří ušlechtilé plyny – helium, neon, krypton, xenon a argon – a dusík (N2), který je za běžných podmínek poměrně neaktivní. Slouží často jako ochranná atmosféra při výrobě a skladování citlivých materiálů proti oxidaci a vlhkosti.

Použití inertních látek a prostředí je rozsáhlé: zajišťují ochranu chemických reakcí a kovů během svařování, chemické syntézy, skladování a zpracování materiálů; v řadě průmyslových procesů se používá jako inertní atmosféra, nosič nebo pojivo.

V odborné terminologii se inertnost vztahuje i na substráty nebo povrchy, které nereagují s většinou chemikálií, a tím poskytují stabilní podmínky pro experimenty a výrobu. Je důležité poznamenat, že inertnost je kontextově podmíněná; vysoké teploty, tlaky nebo specifické reakční podmínky mohou látky učinit reaktivními.