vodíkem

Vodík (atomové číslo 1) je nejlehčí a nejrozšířenější prvek ve vesmíru. Jeho nejběžnější formou je dvouatomová molekula H2. Při standardních podmínkách je plynný, bezbarvý, bez zápachu a bez chuti, s velmi nízkou hustotou. Při sloučení s kyslíkem uvolňuje velkou energii a tvoří vodu.

Na Zemi se vodík vyskytuje hlavně ve sloučeninách, například ve vodě (H2O) a v organických látkách. Volný vodík je vzácný. Průmyslová výroba probíhá různě; nejčastěji se používá parní reforming zemního plynu, elektrolýza vody je čistší způsob, který lze propojit s obnovitelnou energií. Vodík se skladu a dopravuje jako stlačený plyn nebo kapalina; díky vysoké energetické hustotě má potenciál jako nosič energie.

Mezi izotopy vodíku patří proti (1H), deuterium (2H) a tritium (3H). Protium je nejrozšířenější; deuterium se v přírodě vyskytuje asi v 0,015 % vodíku; tritium je radioaktivní a jeho poločas je přibližně 12,3 roku; vzniká ve jaderných procesech a kosmickém záření.

Využití vodíku zahrnuje průmyslovou syntézu amoniaku (Haber–Bosch), hydrogenaci uhlovodíků a palivové články. Jako energetický nosič umožňuje skladování a přepravu energie z obnovitelných zdrojů. Bezpečnost vyžaduje zvláštní opatření kvůli vysoké hořlavosti a potenciálu pro výbušné směsi s vzduchem.

Životní prostředí: produkce z obnovitelných zdrojů snižuje klimatické dopady, zatímco fosilně vznikající vodík zvyšuje emise CO2.