vodíku

Vodík (H, atomové číslo 1) je nejlehčí prvek a nejrozšířenější v kosmickém měřítku, tvoří asi 75 % hmoty ve vesmíru. Na Zemi se volný vodík vyskytuje jen vzácně; nejvíce ho lze nalézt ve vodě a organických sloučeninách. Za standardních podmínek jde o bezbarvý, bezzápachový plyn; molekula H2.

Fyzikální vlastnosti: vodík má teploty tání -259,16 °C a varu -252,87 °C; při normálních podmínkách je plynný a lehčí než vzduch. Je vysoce hořlavý a má velmi nízké zapalovací energie. Diffuzuje rychle a vytváří široké hořlavé rozsahy v ovzduší (asi 4 až 75 % ve vzduchu). Plamen vodíku je světlomodrý a v normálních podmínkách často téměř neviditelný.

Výroba a použití: většina vodíku se dnes vyrábí parním reformováním metanu s následným oddělením vodíku (tzv. šedý vodík). Při zachycení a ukládání CO2 se hovoří o modrém vodíku; elektrolýza vody s obnovitelnou elektřinou dává zelený vodík. Vodík je klíčovým surovinou při výrobě amoniaku a v rafinacích; slouží také jako energetický nosič a palivo pro palivové články.

Bezpečnost a životní prostředí: vodík je vysoce hořlavý a jeho úniky mohou vést k výbuchům. Se zvyšujícím se používáním vodíku roste význam materiálového křehnutí kovů.

Historie: vodík byl izolován Cavendishem v roce 1766; název byl vytvořen z řeckého hydro a genēs (tvořící).