Autoxidace

Autoxidace je spontánní oxidační proces, při němž molekulární kyslík reaguje s organickými látkami za vzniku peroxidů a dalších oxidačních produktů. Tento mechanismus se často vyskytuje u nestabilních lipidů, hydrokarbonů a některých esterů a je významný jak v potravinářství, tak v materiálové chemii a biochemii.

Proces se obvykle skládá z několika fází. Iniciace vyvolává vznik radikálů teplem, světlem, kovovými ionty nebo rozkladem někdy vzniklých peroxidů. V propagaci R• reaguje s O2 na ROO• a ROO• pak reaguje s sousedním substrátem RH, čímž vzniká ROOH a novou koncentraci radikálu R•, čímž se řetězec udržuje. Terminace nastává, když se radikály vzájemně zneutralizují nebo vytvářejí nekovové produkty. Klíčové jsou přítomné funkční skupiny a stupeň nasycení – například nenasycené tuky, benzylické či allylické hydrogeny usnadňují iniciaci a propagaci.

Substráty autoxidace zahrnují mnoho organických sloučenin, zejména lipidy a další zatížitelné uhlovodíky. V praxi se autoxidace často projevuje jako žluknutí tuků a olejů, degradace polymerů, změna barvy a zápachu. V biologii přispívá k oxidačnímu stresu a stárnutí buněk; v potravinách snižuje kvalitu a trvanlivost.

Ochranu a kontrolu tvoří antioxidanty (např. tokoferoly, BHT, vitamín C), chelatační prostředky na kovy, omezení teploty a ochrana před světlem. Produkty a stupně autoxidace se sledují například pomocí hodnoty peroxidu (PV), konjugovaných dvojných vazeb a některých chromatografických metod.