parník

Parník je loď poháněná parním strojem, který vyrábí páru pro pohon lodního mechanismu. Tento typ dopravy patří k významným výsledkům průmyslové revoluce a byl široce používán zejména v 19. a čtvrté části 20. století na mořích i na vodních cestách. Slovo parník vzniklo z českého spojení parní a přípony -ník, označujícího zařízení nebo nástroj.

Technika parníku spočívá v parním stroji pohánějícím lodní mechanismus. Páru tvoří voda v kotli, která je ohřívána spalováním paliva. Parní stroj může pohánět šroubovou vrtuli, případně dříve i boční kola (paddle wheels). V průběhu času se v parní dopravě používaly různé typy kotlů a konstrukcí, ale obecně jde o soustavu kotle, parního stroje a pohonu.

Historie parníků je úzce spojena s rozvojem námořní a říční dopravy. V 19. století parní lodě umožnily spolehlivější a rychlejší přepravu nákladu i osob než tradiční plachetnice. V českých zemích s rozvojem vodních cest vznikala i turistická a dopravní plavba parníky na velkých řekách a jezerech, čímž se rozšířil kontakt mezi městy a regiony.

Současnost se soustřeďuje na muzejní a turistické využití. Mnohé historické parníky jsou udržovány pro demonstrace, sezonní plavby a vzdělávací programy, které připomínají význam parní dopravy v minulosti. Parní lodě tak představují technické a kulturní dědictví průmyslové éry.

---