ozáení

Ozáření je proces vystavení hmoty energii z elektromagnetického záření nebo ze směsi částic. V odborné terminologii se rozlišuje ionizující ozáření, které má dostatečnou energii k uvolnění elektronů z atomů a může způsobit chemické a biochemické změny, a neionizující ozáření, při němž interakce obvykle vedou k tepelné odpovědi bez zásadního poškození genetické informace.

Záření se měří a hodnotí podle dávky. Absorbovaná dávka se vyjadřuje v jednotkách Gray (Gy); efektivní dávka, která zohledňuje typ záření a citlivost tkání, se vyjadřuje v Sievertech (Sv). V praxi se uplatňuje princip ALARA (as low as reasonably achievable) k minimalizaci expozice a ochraně vystavených osob.

Ionizující ozáření může způsobit poškození DNA a zvyšovat riziko vzniku rakoviny, zejména při dlouhodobé nebo vysoké expozici. Krátkodobé vysoké dávky mohou vést ke akutní radiaci. Neionizující ozáření, které zahrnuje široký rozsah od ultravioletního po mikrovlnné záření, obvykle vyvolává tepelné efekty a bez významného chemického poškození genetického materiálu, ačkoliv i zde mohou nastat rizika při nadměrném působení.

Použití ozáření je široké. V medicíně slouží k diagnostice (rentgen, CT) a léčbě (radioterapie). V průmyslu se využívá při sterilizaci lékařských pomůcek a potravin, radiografickém testování materiálů a vědeckém výzkumu. Zdroje ozáření a jejich použití jsou regulovány národními a mezinárodními úřady s cílem minimalizovat rizika a zajistit bezpečnost.