oprávnní

Oprávnění, správně oprávnění (oprávnění), je český podstatný jmen s významem autorizace, entitlementu či povolení k činnosti. Označuje schopnost, právo nebo oprávnění vykonávat určité jednání, mít přístup k prostředkům či jednat jménem někoho. V širším smyslu může znamenat právní způsobilost, formální licenci či soubor přístupových práv.

Etymologie a významovou šíři lze chápat tak, že slovo vyjadřuje spojení mezi právem a schopností – odvozeno od slovesa oprávnit, které znamená dát někomu právo či autoritu jednat. Oprávnění se užívá v různých kontextech: právním, administrativním, profesním i technickém.

V právním a administrativním kontextu se jedná o formální dokument nebo status, jenž potvrzuje, že držitel má oprávnění k určité činnosti. Příklady zahrnují oprávnění k řízení motorových vozidel, profesní oprávnění k výkonu určitého povolání, či živnostenské oprávnění. Všeobecně se často používá slovní spojení jako “získat oprávnění” nebo “ztratit oprávnění”.

V informačních technologiích a správě systémů označuje oprávnění soubor práv uživatele k přístupu a manipulaci s objekty a zdroji (např. čtení, zápis, administrace). Správa oprávnění zahrnuje přiřazování rolí, revizi přístupových práv a jejich případné odejmutí.

Rozdíl od podobných pojmů: povolení bývá často spojeno s externím rozhodnutím autority (vejít do budovy, provozovat činnost), zatímco oprávnění vyzdvihuje vnitřní práva a schopnosti k výkonu činnosti. Licenční formy se používají zejména pro obchodní či technické licence.

V české terminologii je standardní tvar “oprávnění”; variantu bez diakritiky lze vidět v historických textech i neformální komunikaci.