nepolární

Nepolární, v chemii označovaný termín pro molekuly nebo vazby s nízkou nebo žádnou polarity, popisuje stav, kdy molekula nemá trvalý elektrický dipól. Nepolarita vzniká buď z důvodu malého rozdílu elektronegativit mezi atomy vázanými chemickými vazbami, nebo z geometrické symetrie molekuly, která způsobí, že jednotlivé dipóly se vzájemně vyruší.

K identifikaci nepolarity se často využívá koncept dipólu. Pokud je molekula symetrická a má nulový nebo velmi malý trvalý dipol, považuje se za nepolarizovanou. I když mohou jednotlivé vazby být polární (například C=O v CO2), celkový molekulární dipól může být nulový díky tvaru molekuly. Měření dipólu se vyjadřuje v Debye (D).

Vlastnosti nepolarých látek bývají ovlivněny dispersními (van der Waalsovskými) silami, které určují jejich teplotu varu a rozpustnost. Nepolarity ostatně bývá spojena s nižší rozpustností ve vodě, ale vyšší rozpustností v nepolárních rozpouštědlech, například hexanu či benzenu. Praktické pravidlo „like dissolves like“ shrnuje, že nepolární látky se dobře mísí s jinými nepolárními látkami.

Příklady nepolárních molekul zahrnují O2, N2, CH4, C6H6 a CCl4. Některé molekuly s polárními vazbami mohou být nepolární díky symetrii, například CO2 a CCl4, zatímco nerovně tvarované molekuly bývají polární.

Nepolarita hraje klíčovou roli v chemických reakcích, fázových přechodech a v biochemii při strukturách a interakcích nepolárních složek.