neinvazivnost

Neinvazivnost je pojem užívaný zejména v lékařství a popisuje charakteristiku vyšetření, zásahu či terapie, která nezasahuje do těla skrze kůži, sliznice nebo tělní dutiny a obvykle nezpůsobuje trvalé poškození tkání. Cílem neinvazivních postupů je získat informace o zdravotním stavu či léčit nemoc s minimálním rizikem pro pacienta a bez nutnosti rozsáhlejšího chirurgického zákroku.

V medicíně se neinvazivní metody dělí na diagnostické a terapeutické. Mezi diagnostické patří zobrazovací techniky jako ultrazvuk, magnetická rezonance (MRI) a počítačová tomografie (CT) v některých případech; elektrokardiografie (ECG) a elektroencefalografie (EEG) také patří mezi neinvazivní vyšetření. Dále sem patří různé typy senzorických a funkčních vyšetření, která nevyžadují vstup do těla. Diferenciace se týká i endoskopických či biopsických zákroků, které jsou invazivní, tedy zahrnují narušení tkáně.

Terapeutické postupy mohou být neinvazivní i v závislosti na způsobu aplikace. Příklady zahrnují externí radioterapii, fyzikální terapie (teplo, ultrazvuk, elektromagnetická stimulace), inhalaci léčiv či topickou léčbu aplikovanou na kůži. Tyto metody obvykle s sebou nesou menší riziko komplikací ve srovnání s chirurgickými zákroky, ale mohou mít omezenou účinnost a v některých případech neposkytují dostatečnou diagnostickou či terapeutickou přesnost.

V praxi se neinvazivnost často upřednostňuje pro vyšší bezpečnost, komfort pacienta a rychlejší zotavení. Nicméně neinvazivní postup nemusí vždy poskytnout detailní vzorek tkáně ani nejhlubší diagnostické informace, což vyžaduje pečlivé zvážení vhodnosti konkrétní metody vzhledem k stavu pacienta.