laparoskopická

Laparoskopická chirurgie, často označovaná jako laparoskopická operace, je minimally invazivní chirurgický přístup, při němž se používá laparoskop – tenký optický nástroj s videokamerou – a malé nástroje vložené skrze několik vpichů do dutiny břišní nebo malé pánve. Břišní dutina se proplachuje oxidem uhličitým, čímž vzniká pracovní prostor zvaný pneumoperitoneum. Díky tomu lze operace provádět s menším poškozením tkání než u tradiční otevřené chirurgie.

Postup a vybavení zahrnují laparoskop se zobrazovacím zařízením, monitor, trokarové porty a sadu nástrojů (disekční, klipovací, šicí). V některých případech se využívá také robotický systém. Základní postup obvykle začíná anestezií, umístěním vpichů do dutiny břišní, insuflací CO2 pro vytvoření prostoru, vizualizací pomocí kamery, následnou disekcí a izolací cílového orgánu, jeho odstraněním či úpravou a uzavřením incizí. V některých situacích může být operace konvertována na otevřený zákrok.

Indikace zahrnují široké spektrum stavů, například onemocnění žlučníku (cholecystektomie), akutní či chronický zánět slepého střeva (appendektomie), některé typy kýl, gynekologické zákroky (diagnostická laparoskopie, sterilizace, ovarioskieré či hysterektomie) a bariatrické operace. Laparoskopie se rovněž používá k diagnostice bolestí břicha a ke stagingu některých nádorů.

Mezi hlavní výhody patří menší řezové rány, nižší krevní ztráta, méně pooperační bolesti, rychlejší rekonvalescence a lepší kosmetika. Nevýhody zahrnují nutnost obecné anestézie, riziko poranění orgánů při zavádění nástrojů, omezenou použitelnost u některých pacientů a sporadickou potřebu konverze na otevřený zákrok. Historie laparoskopie sahá do 20. století; v 80. a 90. letech se rozšířila do mnoha oborů a nadále je vysoce rozšířená a vyvíjí se spolu s pokrokem v technice a výuce.