korozí

Korozí je chemicko‑fyzikální proces postupného narušování materiálů, zejména kovů a jejich slitin, vlivem interakcí s prostředím. Dochází k chemické a elektrochemické degradaci povrchu a v hloubce materiálu, což vede ke ztrátě mechanických vlastností, oslabení a případnému selhání součástí. Hlavní mechanismus je elektrochemický: na kovovém povrchu vznikají anodové oblasti, kde dochází k oxidaci, a katodové oblasti, kde probíhají redukční reakce, přičemž procesy probíhají v elektrolytu, například ve vodě s rozpuštěnými ionty.

Faktory prostředí zahrnují vlhkost, teplotu, pH a koncentraci agresivních iontů (např. chloridů) a mechanické namáhání. Různé formy koroze se liší materiálem a podmínkami: uniformní koroze postihuje povrch rovnoměrně, pitová koroze vytváří malé jamky, koroze ve štěrbinách vzniká v uzavřených prostorech; galvanická koroze nastává při kontaktu dvou různých kovů v elektrolytu; intergranulární koroze probíhá podél zrnitých hran; stresová koroze a korozní únava mohou vést k praskání.

Materiály a průmyslové aplikace: oceli a jejich slitiny jsou nejčastěji postižené, dále hliník, měď a jejich sloučeniny. U některých slitin, například nerezové oceli, se korozní procesy tlumí pasivní oxidovou vrstvou a specifickými povrchovými úpravami.

Prevence zahrnuje volbu vhodného materiálu, povrchovou ochranu (nátěry, pasivace, inhibiční prostředky), design, který snižuje stagnaci kapaliny a kontakt mezi rozdílnými kovů, a techniky ochrany, jako je katodická ochrana. Správa prostředí a pravidelná údržba také snižují riziko.

Monitorování korozních procesů zahrnuje stanovení rychlosti koroze, elektrochemické techniky (potenciální polarizace, impedance) a vizuální či laboratorní prohlídky. Informace o korozi se využívají při údržbě, návrhu a volbě materiálů v infrastruktuře, energetice a dopravě.