galvanická

Galvanické se v elektrotechnice používá označení pro soubor elektrokemických procesů, při nichž chemická energie uložená v látkách mění na elektrickou energii. Pojem galvanické pochází z jména italského lékaře Luiga Galvaniho. V češtině se takto označují zařízení i procesy, které pracují samovolně a dodávají elektrický proud.

Princip spočívá v tom, že v galvanickém článku dochází k oxidaci na anodě a redukci na katodě. Elektrony putují z anody přes vnější obvod ke katodě, zatímco ionty v elektrolytu umožňují vyrovnání nábojů. Rozdíl v redox potenciálech mezi Pol se vyjadřuje elektromotorickým napětím; celkové napětí článku je dán rozdílem standardních redox potenciálů příslušných reakcí.

Příklady a typy: Nejznámější jsou Daniellův článek Zn–Cu a Leclanchého článek Zn–MnO2/uhlík. Moderní baterie pro elektroniku a dopravu (alkalické, lithium-iontové) jsou rovněž galvanické články, ačkoli jejich chemie a konstrukce se liší. Rozlišujeme galvanické články, které pracují zcela spontánně, od elektrolytických článků, které vyžadují vnější napájení.

Aplikace: Galvanické články slouží k skladování a dodávce elektrické energie, a to v bateriích pro mobilní zařízení, automobilový průmysl či obnovitelné zdroje. Další oblasti zahrnují galvanoplastiku neboli elektrolytické pokovování a galvanickou ochranu proti korozi, která využívá sacrifikální anody (například zinek, hořčík nebo hliník) k ochraně kovových konstrukcí.