kompetencë

Termín kompetence, v češtině někdy skloňovaný i jako kompetencí, označuje soubor znalostí, dovedností a postojů, které umožňují člověku plnit úkoly v konkrétním oboru. Kompetence zahrnují technické znalosti (hard kompetence) a měkké dovednosti (soft kompetence), jako je komunikace, týmová spolupráce, řešení problémů a schopnost adaptace. Často se rozlišují odborné, organizační a kognitivní kompetence, a rozlišuje se mezi oborově specifickými a univerzálními kompetencemi, které se uplatní v různých kontextech.

Vzdělávání a pracovní praxe rámují kompetence prostřednictvím oficiálních struktur, například Národní soustavy kvalifikací (NSK) v České republice, která propojuje kvalifikace s očekávanými kompetencemi. Evropský rámec kvalifikací (EQF) slouží k srovnání národních systémů na mezinárodní úrovni. Kompetence bývají popisovány v kompetenčních modelech a rámcích, které používají školy, zaměstnavatelé i veřejná správa k definování požadavků na výkon.

Hodnocení a rozvoj kompetencí zahrnují různé metody, jako jsou sebehodnocení, pozorování výkonu na pracovišti, zpracování pracovních vzorků či portfolio. Rozvoj často probíhá prostřednictvím cíleného vzdělávání, praxe, mentorství a reflexe.

Použití konceptu kompetencí zvyšuje transparentnost náboru, hodnocení a plánování rozvoje pracovníků i vzdělávacích programů a usnadňuje srovnání kvalifikací na národní i mezinárodní úrovni.