sebehodnocení

Sebehodnocení, neboli self-assessment, je proces, při kterém jedinec sám hodnotí své schopnosti, znalosti, dovednosti a výsledek práce. Cílem je získat informaci o tom, co zvládá, co je třeba zlepšit a jaké cíle si stanovit. Sebehodnocení často zahrnuje reflexi vlastního učení, výkonu a chování, a bývá propojeno s dalším hodnocením z externích zdrojů.

V různých kontextech se sebehodnocení používá různými způsoby. Ve školství je jeho cílem podpořit metakognici a aktivní zapojení žáků do procesu hodnocení, často prostřednictvím rubrik, sebehodnotících formulářů, portfolií či kritérií jasně definovaných úspěšností. V pracovním prostředí slouží k rozvoji dovedností, plánování kariéry a zlepšování výkonu; bývá součástí dialogu o výkonu a osobním rozvoji, někdy spojené s 360stupňovým hodnocením kombinujícím více názorů.

Mezi hlavní výhody patří zvýšená sebeuvědomělost, motivace k rozvoji a aktivní účast na vlastním učení. Nicméně sebehodnocení vede k subjektivitě a riziku sebeklamu, sociální desirabilitě a snižování objektivity, pokud nejsou kritéria jasná a pokud chybí externí konfrontace. Efektivní sebehodnocení obvykle kombinuje vlastní hodnocení s externími podklady (např. učitelem, nadřízeným) a používá jasně definovaná kritéria a pravidelná reflexivní cvičení.

Pro praktikování účinného sebehodnocení je vhodné stanovit konkrétní cíle, definovat kritéria hodnocení, používat rubriky a portfolio, a pravidelně ověřovat pokrok s pomocí zpětné vazby z vnějších zdrojů. Sebehodnocení se tak stává nástrojem rozvoje, samostatnosti a kvalitativního zlepšování výkonu.