hemostázy

Hemostáza je komplexní soubor fyziologických procesů, jejichž cílem je udržet krev v tekutém stavu v nepoškozených cévách a současně rychle zastavit krvácení po poranění. Proces se dělí do tří vzájemně navazujících fází: primární hemostáza, sekundární koagulace a fibrinolýza. Je řízen souhrou endotelia, krevních destiček a koagulačních faktorů, které spolupracují na stabilní, ale reverzibilní sraženině.

Primární hemostáza zahrnuje vazokonstrikci poškozené cévy a adhezi destiček na exponovaný kolagen, zprostředkovanou von Willebrandovým faktem. Aktivované destičky se dále agregují a vytvářejí destičkový plug, který krátkodobě omezuje krvácení. Endotel stěny cévy také uvolňuje faktory, které podporují nebo tlumí další procesy, čímž reguluje průběh primární hemostázy.

Sekundární hemostáza představuje koagulační kaskádu, jež vede k tvorbě trombinu a přeměně fibrinogenu na fibrin. Vzniká stabilní sraženina, která uzavírá cévní poranění. Koagulace zahrnuje jak vnější cestu (tissue factor s VIIa), tak vnitřní cestu (IXa, VIIIa) a konverguje k tvorbě fibrinu a posílení sraženiny.

Fibrinolýza, neboli třetí fáze, zajišťuje rozpad sraženiny po zhojení poranění. Plasmin rozkládá fibrin a probíhá rovnováha mezi aktivitou plasminu a jeho inhibitory (např. PAI‑1). Důležité laboratorní markery zahrnují D‑dimer, fibrinogen a čas koagulace (PT/INR, aPTT).

Poruchy hemostázy mohou vést k nadměrnému krvácení (poruchy primární i sekundární hemostázy) nebo naopak k nadměrné srážlivosti. Patologické stavy zahrnují hemofilii A/B, von Willebrandovu chorobu, trombocytopenii, nebo diseminovanou intravaskulární koagulaci. Diagnostika kombinuje laboratorní testy (PT/INR, aPTT, platelet count, fibrinogen, D‑dimer) a klinické posouzení. Léčba zahrnuje náhradu chybějících faktorů, antifibrinolytika, transfúze krevních složek, antikoagulancia a antiagulační terapie podle typu poruchy.