gABAergní

GABAergní označuje neurony, synapse nebo signály, které využívají neurotrasmiter gamma-aminomáselná kyselina (GABA) jako hlavní inhibiční komunikaci v centrální nervové soustavě. Uvolněný GABA působí na postsynaptickou buňku a obvykle snižuje její vzruchovou zátěž, čímž reguluje celkovou excitabilitu neuronální sítě.

GABA receptors se dělí na tři hlavní podtypy: GABA_A a GABA_C (GABA_A-rho) jsou ionotropní kanály permeabilní pro chlór, které vyvolávají rychlou inhibici. GABA_B jsou metabotropní receptorové proteiny spouštějící inhibici prostřednictvím G-proteinů a otevření potassiumových kanálů, což vede k pomalejší a dlouhodobější inhibici. Všechny tyto receptory spolu významně přispívají k tonické i phasické inhibici v různých mozečích a mozkových strukturách.

Syntéza a metabolismus GABA probíhají z glutamátu enzymem glutamátdekarboxylázou (GAD65/67). GABA je pak balen do vesikul VGAT a uvolněn do synaptické štěrbiny. Převod GABA zpět do buňky zajišťují transportéry GAT (hlavně GAT-1). Degradace probíhá pomocí enzymu GABA-T a následně dehydrogenázou succinová.

GABAergní systém se vyvíjí a jeho role je klíčová pro regulaci excitability, motoriky, senzorické zpracování a kognitivních funkcí. V ontogenezi může být GABA zpočátku excitační a později se mění na inhibitory v důsledku změn Cl− homeostázy (NKCC1 vs. KCC2).

Z klinického hlediska se dysfunkce GABAergního systému podílí na epilepsii, úzkosti, nespavosti a dalších neuropsychiatrických stavech. Farmakologie zahrnuje benzodiazepiny, barbituráty, inhibitory GABA transportérů či GABA-T, stejně jako GABA-analogové léky s komplexním mechanismem účinku.